Při psaní programu vám editor usnadňuje psaní kódu nabízením jmen proměnných, funkcí a členských proměnných a metod objektů. Při psaní volání funkcí a metod pak zobrazuje nápovědu v podobě očekávaných parametrů.
Rychlé použití
Code Browser
Členské proměnné a metody
Poznámky k fungování
V seznamu jsou proměnné (a to buď lokální, pokud se nacházíte v těle funkce, nebo globální), které jsou následovány funkcemi definovanými ve vašich souborech a na závěr seznamu jsou funkce z knihoven PHP. Pokud začnete psát identifikátor, případně již byl rozepsán při vyvolání nabídky, pak je seznam omezen pouze na ty identifikátory, které se shodují s rozepsaným textem.
Po seznamu se pohybujete pomocí kurzorových kláves a klávesou ENTER vložíte vybraný identifikátor do textu.
Pokud napíšete znak uvozující názvy proměnných $ a počkáte 1 sekundu, nabídne se seznam automaticky.
Při psaní parametrů volání funkce stiskněte klávesovou zkratku Shift+Ctrl+Space a zobrazí se vám nápověda s parametry, které funkce očekává. Právě zadávaný parametr se zobrazí tučně.
Nápověda se zobrazí i automaticky po zapsání otevírací kulaté závorky se zpozděním 1,2 sekundy.
Parametry se zobrazují jak u funkcích definovaných ve vašem kódu, tak u funkcích z knihoven PHP.
Pro nabízení identifikátorů pro použítí v kódu je třeba nejdříve získat tyto identifikátory ze zdrojového kódu. O to se postará modul Code Browser. Spouští se buď automaticky, vždy když jsou jeho data potřeba, tedy při vyvolání nabídky, nebo jej lze ručně spustit volbou Show document in Code Browser.
Výsledky jeho běhu jsou vidět na záložce Code Browser (pokud je Code Browser spuštěn automaticky a jeho záložka ještě nebyla vybraná, pak se výsledky v grafické podobě neukáží).
Zobrazen je strom, jehož nejvyší uzly odpovídají jednotlivým souborům. Každý soubor pak obsahuje pět složek. V první jsou funkce definované v daném souboru, ve druhé použíté globální proměnné. Třetí obsahuje definované třídy. Ve čtvrté jsou soubory, které jsou vložené do editovaného souboru. Poslední pak obsahuje použité JUNO proměnné.
Na jednotlivé položky se teď podíváme podrobněji.
Funkce má v názvu uzlu své jméno a v závorce uvedené parametry. Pod tímto uzlem je seznam uvnitř této funkce použitých proměnných. Pokud je ikonka před proměnnou modrá, pak se jedná o lokální proměnnou. Pokud je ikonka zelená, jedná se o globální proměnnou zpřístupněnou uvnitř funkce pomocí klíčového slova global.
Uzel funkce obsahuje její jméno. Podle barvy ikonky poznáte zda se jedná o globální nebo lokální proměnnou.
PHP podporuje strukturované proměnné - v PHP označované jako object. Ty jsou pak vyznačené ikonkou s plným vnitřek a obsahují poduzly, které odpovídají členům struktury
Třetím druhem proměnných jsou ty, které odkazují na instanci třídy. U takových se objeví za názvem proměnné dvojtečka a název třídy.
Uzel třídy je označen jménem třídy. Pokud je třída následníkem, pak odkaz na svého předka má jako první poduzel. Pak následuje seznam metod, pro které platí totéž co pro seznam funkcí. Po metodách následují členské proměnné, pro které zase platí totéž co pro seznam proměnných popsaný výše
Do programu v PHP lze vkládat další soubory obsahují funkce, proměnné či definice tříd. Code Browser proto při analýze kódu, analyzuje i soubory do něj vložené pomocí require, require_once, include, include_once.
Protože parametr těchto příkazů může být vypočítán až při běhu skriptu, není možné, aby Code Browser zjistil přesně který soubor má být vkládán. Při zjišťování jména souboru postupuje následujícím způsobem:
V seznamu jsou uvedeny názvy JUNO proměnných použitých v analyzovaném souboru. Více o JUNO proměnných se dovíte v kapitole o Umístění na server.
Pokud napíšete název proměnné, která je buď strukturovaná nebo obsahuje instanci třídy a symbol -> tak se vám po uplynutí intervalu (nebo stisknutí Ctrl+Space) nabídnou členské proměnné a v případě třídy i metody dané třídy.
Pokud se mají nabízet funkce z knihoven PHP, pak je třeba mít v adresáři s JUNO.EXE, také soubor PHP.CCH. Ten se buď automaticky vygeneruje z nápovědy k PHP při jejím prvním otevření, nebo je součástí plné distribuce JUNO.
Nápověda se seznamem parametrů se zobrazuje dokud neopustíte kurzorem prostor, kde se zadávají parametry funkcí, nebo nevyvoláte nabídku proměnných.