Glosa

Někdy mám chuť napsat co si myslím já, nechci nechat za sebe jako občana České republiky mluvit průzkumy a sebestředné novináře. Chci se vyjádřit samostatně a svobodně. Došel jsem k závěru, že nejlépe si svoji představu splním právě zde na své stránce, proto jsem zřídil tuto kapitolu.

Churchill v Praze

Při příležitosti desátého výročí v Praze byla na Žižkově na Náměstí Winstona Churchilla odhalena socha toho slavného britského vojáka a politika. Byl jsem se tam podívat a nafotil jsem několik fotek. Rád vás seznámím s svými dojmy z této akce.

Odhalení sochy mělo začít v deset hodin dopoledne, vyrazil jsem dřív a na Žižkově jsem byl asi dvacet minut před zahájením. Už zde bylo celkem plno a tak jsem si začal hledat příhodné místo pro fotografování. Naštěstí můj digitál Olympus C-1000L má celkem slušný zoom (odpovídá 150 mm u obyčejného fotoaparátu), takže jsem mohl s klidným srdcem ustoupit dále a netlačit se mezi lidmi, odkud bych nic nevyfotil.

Ale ouha, ve chvíli kdy přišli na připravené pódium řečníci, několik lidí si vymyslelo, že lépe uvidí, když si stoupnou na lavičku. Naprosto bezohledně šlápli svými botami na místo kde normální lidé sedí. Jedna slečna dokonce vylezla až na opěradlo, popřál jsem ji aby spadla a pořádně si natloukla čumák a šel jsem si hledat lepší místo, to jest bez laviček.

Své projevy přednesli postupně starosta Prahy 3 Milan Český, baronka Margaret Thatcherová, předseda poslanecké sněmovny Václav Klaus a vnuk Winstona Churchilla Rupert Soames. Po dlouhé době člověk slyší proslovy bez zbytečných frází o lidskosti a humanitě, ale o tvrdé práci sira Churchilla, který na rozdíl od humanistů byl ochotem bránit svět před fašismem i komunismem za cenu obětí nejvyšších.

Na závěr byla odhalena socha a zahrány hymny České republiky a Spojeného králoství. Lidé se začali rozcházet. Před pomníkem si připíjeli pozvané osobnosti, mezi kterými nechyběli zástupci veteránů z druhé světové války, kteří pod Churchillovým vedením bojovali proti Hitlerovi.

Co dodat závěrem, rozhodně nesouhlasím s novináři, od kterých jsem se dozvěděl, že o akci byl malý zájem ze strany lidí. Jistě převažovali studenti a důchodci, ale není se co divit, neboť v deset hodin dopoledne nikdo jiný nemá čas chodit po náměstích, nekoná-li se zrovna revoluce.